Kde se objevila krása uranového skla?

Už dávní Římané znali krásu uranového skla. Při vykopávkách u Cap Posilipo nedaleko Neapole se podařilo objevit mozaiku, která obsahovala kamínky s přísadou 1,5 % oxidu uraničitého (smolince). Také v Číně experimentovali v 17. a 18. století s uranovými příměsemi. Chtěli vyrobit „císařsky“ žluté sklo.

Jak se používalo Uranové sklo v druhé světové válce?

Uranová skla se dají rozdělit do dvou kategorií. Předělem, který je rozlišuje, je druhá světová válka. Do té doby byl pro uranové sklo používán normální, v přírodě se vyskytující materiál, který měl přirozené zastoupení různých radionuklidů. Po druhé světové válce se z uranu stalo nedostatkové zboží. Začala se o něj zajímat armáda.