Jak se střídají krátké samohlásky?

Jak se střídají krátké samohlásky?

Těžiště celé kapitoly je v oddílu druhém, o střídání krátkých a dlouhých samohlásek, a to především mezi slovem základním a slovy odvozenými.

Co je krátká nebo dlouhá samohláska?

A za druhé je krátká nebo dlouhá samohláska charakteristickým znakem některých skupin slov, např. vázati — vazač, káva — kavárna, kývati — kyvadlo, anebo znakem některých tvarů, jako dělám, děláš, dělá; pilný, pilného, pilnému; kosti — kostí atp. Pravopis pak jenom zachycuje kvantitu jako jednoho z činitelů slovotvorných a tvarotvorných.

Jaká je měkká souhláska před samouhláskou?

Známkou měkké souhlásky je to, že se po ní vždy píše i. Tady není dokonce možné ani to, aby se v grafické podobě po písmenu s háčkem objevilo y. Zajímavé je to, že ď, ť a ň se před samouhláskou obvykle píší bez háčku – změkčí je už samotná přítomnost i, případně ě.

Jaké jsou pravidla o dlouhých samohláskách v českých slovech?

Poučení o krátkých a dlouhých samohláskách v českých slovech je tradičně součástí Pravidel českého pravopisu. Bývalo zpracováno v samostatné kapitole a mimoto pojednávaly zejména o krácení dlouhých samohlásek příslušné odstavce kapitoly zvané „Z kmenosloví“ (Pravidla od r. 1902 do 1926) nebo „Z nauky o tvoření slov“ (Pravidla z r. 1941).