Jaká je maximální teplota pájecího hrotu pájky?

Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu. Detailněji jsou teploty vysvětleny v následující tabulce.

Co jsou měkké pájení a svařování?

Měkké pájení, tvrdé pájení a svařování jsou všechno metody spojování dvou nebo více kusů kovu a vybraných jiných materiálů. Jsou to také metody používané k vyplňování mezer v kovových dílech. Při svařování musí být oba kovy (nebo termoplasty) podobné. Není například možné navařovat měď na ocel.

Co se používalo při měkkém pájení?

Pájka se kdysi vyráběla hlavně z olova, ale ohledy na životní prostředí vedou průmysl k používání bezolovnatých alternativ. Při měkkém pájení se stejně jako u tvrdého pájení a svařování používá tavidlo k očištění kovových povrchu a k usnadnění tečení pájky po spojovaných dílech. Měkké pájení se také používá k propojování elektronických součástek.

Jaké jsou vlastnosti tvrdého pájení?

Při tvrdém pájení se spojují dva kovy ohřátím a roztavením přídavného materiálu (slitiny), který se naváže na oba kusy kovu a spojí je. Přídavný materiál musí mít samozřejmě teplotu tání nižší než spojované kovové díly. Tvrdým pájením je možné spojovat nepodobné kovy, jako jsou hliník, stříbro, měď, zlato a nikl.