Proč lze odpovědět na zjišťovací otázku?

Vzhledem k té jazykové okolnosti, že na každou zjišťovací otázku lze odpovědět buď ano, nebo ne, jeví se „jednočlenná“ otázka s kladnou formou jako prostředek základní, neutrální, neboť lze v tomto případě odpovědět podle skutečnosti ano i ne; např. Prší? Ano. — Prší? Ne.

Co je otázka?

Otázka je jednou ze tří základních funkcí verbálních komunikátů: informovat, žádat (požadovat, vyžadovat) a informovat se. Prvním dvěma funkcím odpovídají ve stavbě jazyka dva různé tvary téhož slovesa, tzv. mluvnické způsoby: Děláš ( to dobře) — Dělej ( to dobře ).

Jsou to Otázky zjišťovací a doplňovací?

Vzhledem k tomu se pak rozlišují dva druhy otázek (tázacích vět), které se tradičně (a ne příliš vhodně) označují termínem otázky zjišťovací a otázky doplňovací. [1]

Co je rozdíl mezi tázacím slovem a tázací otázkou?

Podstatný rozdíl (z hlediska obsahového) mezi oběma druhy otázek je v tom, že otázkami s tázacím slovem se ptáme buďto na původce, anebo na různé okolnosti dějů ( kdo, co; kdy, kde, jak apod.), zatímco otázkami druhého typu zjišťujeme, zda nějaký děj probíhá (probíhal, bude probíhat), nebo neprobíhá (neprobíhal, nebude probíhat).