Co je důležité při výslovnosti slov a cizích vlastních jmen v češtině?

Co je důležité při výslovnosti slov a cizích vlastních jmen v češtině?

Při výslovnosti přejatých slov a cizích vlastních jmen v češtině je nutné si uvědomit, že je sice náležité řídit se zvukovou podobou v původním jazyce, avšak snaha o úplnou nápodobu může na posluchače působit afektovaně.

Jakými jsou podstatná jména slovesná?

Ponecháme zde stranou otázku, jakými příponami se podstatná jména slovesná tvoří a jak se při tom obměňuje slovesný základ, neboť to je v dostatečné úplnosti zpracováno v soudobých českých mluvnicích. Věnujeme však pozornost zajímavému jevu, který vzniká při tvoření těchto podstatných jmen od sloves se zvratným zájmenem se nebo si.

Jak pomáhá zvratné odlišit podstatné jméno slovesného od podstatného jména?

Podobně jako v tomto případě pomáhá zvratné se odlišit podstatné jméno slovesné patřící ke slovesu zmocnit se něčeho od podstatného jména [233]náležícího k slovesu zmocnit něco: „Jest tu (u Durycha) minimum uměleckého zmocnění se a ztvárnění světa“ (B. Václavek).

Jaké je zvratné jméno slovesné?

Podstatné jméno slovesné se od zvratných sloves běžně tvoří tak, že se k němu zvratné zájmeno nepřidává. Tím se shoduje s ostatními podstatnými jmény dějovými, např. díti se - děj, smát se - smích, chlubit se - chlouba, hádat se - hádka, tahat se - tahanice. [3]